Dogtreking
Krajem Karla Hynka Máchy
Jak jsme propadli dogtrekingu…. 29. září 2012
Milan se na už jaře přihlásil na podzimní dogtrekingovou akci, naštěstí se rozhodl jen na zkoušku na střední vzdálenost (MID) – 44 km. Jenže dva dny před startem se mu spustila viroza a nemohl se zúčastnit. Startovné bylo dávno zaplaceno, objednána chatička na přespání – rušit se nám to nechtělo a tak to zbylo na mně.
Vyrazili jsme ráno v 5:30, abychom stihli prezentaci a veterinární přejímku – vystoupili jsme z auta přímo u veterináře, který když viděl Sářinu nadšenou reakci (HURÁ akce, HURÁ lidi, HURÁ psi) se zeptal, „Kdo koho bude venčit?“ a trochu se posunul stranou. Jasně že bude venčit ona mne.
Vyfasovala jsem mapu – trasu naštěstí zkrátili na 36 km a itinerář. Zde se projevila nováčkovská daň – že je to popis trati a jsou tam uvedené kontroly jsem nevěděla, papír uklidila a vyšla jen podle mapy a GPS, kam jsem si zadala jen orientačně kontroly. Vedlo to k tomu, že jsem hned za prvním rozcestníkem zabloudila, skončila kdesi na vyhlídce na skále a musela jsem se pak vracet. Také jsem přešla první kontrolu a jen díky tomu, že jsem potkala další dogtrekařku s Anetkou, která se také vracela, jsem ji našla. S Anetkou jsme se potkávali na trase mnohokrát, vždy nám z kopečka unikly a my jsme je se Sárou došly zase v kopečku. Celkově byly zaslouženě lepší, v poslední části trasy nám uteky a už jsme je neviděly. Vyhrály celou kategorii.
Kokořínsko je nádherné, trasa vedla moc pěknými místy a bylo nádherné počasí. Sára celou dobu táhla, dokonce prvních 10 km stále štěkala, asi z nadšení. Chtěla pořád vpřed, dohánět ty před námi a když nás někdo předběhl, tak zoufale vyla. Zastoupení psích plemen bylo různorodé, viděli jsme baseta, ridgbeky a hodně severských plemen. Nikdy dříve jsem neviděla samojeda a tady jich bylo asi 10, dokonce jsem si o nich i popovídala po cestě s jinou dogtrekařkou.
V poslední třetině trasy jsem zjistila, že se mohu na Sáru spolehnout i coby hledače trasy, šla po stopě těch před námi a já jsem mohla přestat kontrolovat značení trati.
Do cíle jsme dorazily jako druhé (čas 6 hodin 32 minut), já byla úplně zničená, zatímco Sára se vůbec neunavila, protože nemohla být puštěná. Proto jsme s ní ještě večer šli na 5 km procházku, aby se chudák pes proběhl J
Celá akce nás nadchla, asi se příště o Sáru s Milanem pohádáme, v neděli už mu bylo hej a bylo mu moc líto, že se nezúčastnil. Nyní obdivuji ty, co šli LONG – 90 km a jen přemýšlím, jak by taková vzdálenost šla překonat ve zdraví…
